Budoucnost
je zelená

Jmenuji se Michal Berg

a ucházím se o vedení Zelených

Zeleným lidé často vyčítali, že jsou stranou jednoho tématu. Co na tom, že tomu tak nikdy nebylo - ekologie byla důležitá, ale nikoli jediná. Dnes se téma životního prostředí stalo tím nejzásadnějším nejen pro nás, ale pro celý svět. Stále více lidí si totiž uvědomuje, že budoucnost bude zelená, nebo nebude žádná. Nikdy proto nebylo důležitější mít úspěšnou zelenou stranu než dnes. Přečtěte si, jak si ji představuji.

Chci vědět víc

Příběh o krajině, budoucnosti a odvaze

Úkolem nás, Zelených, je vyprávět lidem příběh. Příběh o tom, jak dokážeme zlepšit vzduch který dýcháme, jak dokážeme zastavit mizení těch nejobyčejnějších druhů zvířat a rostlin z naší krajiny, a také příběh o tom, jak dokážeme zvládnout zdánlivě nevyhnutelný klimatický kolaps.

Historie je plná příběhů, které si lidé vypráví po staletí. Většina z nich končí dobře, protože takové příběhy máme rádi. Pokud bychom ale měli vyprávět příběh o naší přírodě, mohli bychom si být jisti, že by měl dobrý konec? Půda zastavěná betonem, chybějící voda ve studních nebo tuny odpadů, které denně produkujeme a nevíme co s ním - to jsou jen některé z problémů, před kterými většina zavírá oči.

Krajina, jak jsme ji znali, zmizela a s ní mizí i svět, ve kterém jsme vyrostli. A nejen ten fyzický svět v podobě suchých lesů, polí bez hmyzu a Vánoc bez sněhu. Pomalu ale jistě mizí přesvědčení, že každá další generace se bude mít lépe než ta předchozí.

V ulicích měst demonstrují mladí lidé a snaží se upozornit na to, že bez urgentní akce v ochraně klimatu bude jejich budoucnost temná. Zkušenosti jejich jen o pár let starších kolegů a kolegyň s jiným problémem - hledáním bydlení - jsou v tomto ohledu tristní a nedávají příliš naděje: jak je možné očekávat zásadní změny od generace politiků, která nedokáže zajistit ani tak základní věc, jako je dostupné bydlení?

Ještě o pár let starší lidé pak kromě trablů s bydlením zažívají další každodenní střet s realitou: lidé chybí téměř ve všech profesích, podporou rodiny se politici zaklínají kde mohou, přesto stát není schopen zajistit dostupná místa v jeslích a školkách nebo podporu zkrácených úvazků. Přitom tyto podpůrné služby jsou zcela klíčové při rozhodování o tom, kolik budeme mít dětí. Sám jsem strávil poslední rok doma s dcerou a mnohé ze situací si prošel na vlastní kůži. Těžko se pak divit, že mnozí na založení rodiny pak už úplně rezignovali, nebo jej odkládají na později.

Ekonomický růst posledních let mnoho problémů zakrýval a mnoho důležitých rozhodnutí oddaloval. Zasloužený, ale křehký růst životní úrovně lidí je až příliš závislý na automobilovém průmyslu - tedy oboru, který nevyhnutelně čekají zásadní změny. Řešení klimatické krize neznamená jen nahradit uhelné elektrárny obnovitelnými zdroji. Uhlíková neutralita znamená dekarbonizaci všech oblastí života - a doprava, stejně jako zemědělství nebo průmysl, jsou z těch nejdůležitějších.

Doba ropy skončí a země, která je závislá na výrobě aut, nesmí strkat před těmito změnami hlavu do písku. Pracovní místa v ohrožených odvětví totiž zajistí jen promyšlený přechod na bezuhlíkovou ekonomiku. A jak ví každý, kdo někdy odkládal důležitou věc na poslední chvíli: čím dřív se na tento přechod začneme připravovat, tím méně komplikované to bude. Generace politiků, kteří tohle buď ignorují, nebo rovnou potřebné změny popírají, nás vedou když ne do záhuby, tak do stagnace a úpadku. Odpovědná reakce na klimatickou krizi je přitom jedním z předpokladů pro to, aby si česká společnost mohla v budoucnosti udržet míru svobody a prosperity, ve které žije.

Bezuhlíková společnost není fikce. Moderní civilizace, jejíž jsme součástí, má už dnes k dispozici všechny potřebné technologie, kterými může ukončit využívání fosilních paliv. Není to otázka technologií, ale politické vůle - vůle překonat pohodlnost myšlení, že všechny problémy vyřeší nějaká magická technologie. A taky vůle politicky překonat obrovské peníze, které proti potřebným změnám vynakládají fosilní autoritáři nebo oligarchové, včetně těch tuzemských se jmény Tykač, Křetínský či Kellner. Nenamlouvejme si, že zde probíhá nějaká férová debata o životním prostředí, politice nebo o naší budoucnosti. Naopak, zastánci udržitelnosti a odpovědného přístupu jsou v obří defenzivě proti píárovým mašinériím, kterým sekundují prodejní novináři, politici a užiteční blbci.

Žijeme v době, ve které je každý, kdo má vůli si představit svět, ve kterém se budeme chovat udržitelně a ve kterém bude naše bohatství rozprostřeno spravedlivěji než dnes, vystaven posměchu, lživým kampaním nebo záplavě dezinformací. Nejen hodnoty ekologie, ale také lidských práv, právního státu, demokracie nebo lidské solidarity - tedy vše, co je nám zeleným vlastní - musí denně čelit aroganci a nesnášenlivosti, nebo naopak apatii.

Přesto máme povinnost tyto hodnoty veřejně bránit a vystupovat na jejich ochranu. Má to velký smysl! Mnohé zelené příběhy se totiž i přes veškerou nepřízeň totiž nakonec stanou realitou. Často mnohem později než bychom si přáli, ale přece. Lidé se naučili třídit odpad, zbavili jsme se nebezpečných freonů a stále více lidí na střechy montuje solární panely. Když si člověk uvědomí, jaká ekonomická síla stojí velmi často proti nám, je každý jeden malý zelený příběh, který se stal každodenní realitou, ať už je to každý zachráněný strom nebo dobrý ekologický zákon, vlastně obří úspěch. A platí to i na nejvyšší úrovni. Nová evropská komise představila nedávno plán s názvem Green New Deal pro Evropu. Bez ohledu na jisté rozdíly v obsahu, tento název a zejména aktivity tímto směrem měl už program Evropských zelených do eurovoleb v roce 2009.

Jinými slovy, to co chtěli Zelení se stalo mainstreamem, jen jsme při tom zbytečně ztratili deset let. O těch deset ztracených let to teď bude všechno mnohem komplikovanější.

Zeleným se daří se na mnoha místech v Evropě. Poslední rok a půl jsem byl v rámci European Greens u toho a mnoho se naučil. Jsem přesvědčen, že i my Zelení v Česku máme na to, takový pozitivní příběh přinést. Podaří se nám to, pokud budeme hledat a nacházet správné spojence, společně dělat správná rozhodnutí a pokud zapojíme rozum i cit. Rozum nám pomůže přinášet fungující řešení zmíněných problémů, a cit nám umožní získat pro ně další lidi. Nebude to jednoduché, nebude to hned, ale nakonec zvítězíme - a planeta s námi. Protože budoucnost bude buď zelená, nebo nebude žádná.

Takto přemýšlet bude vedle rozumu a citu vyžadovat ještě jednu věc: odvahu. Ale i tu v sobě najdeme. Naše děti totiž nebude zajímat, čeho jsme se báli, ale to, jak jsme se dokázali svému strachu čelit.

Plán pro zelenou budoucnost

Pocity versus informace

Dříve jsme se často rozhodovali jen na základě vlastních pocitů či dojmů a lidem následně předkládali fakta. Čekali jsme, že to bude stačit: taková je přece objektivní pravda, všichni to musí pochopit a podle toho se chovat.

Ne. Lidé nejsou stroje. Pokud máme být srozumitelní, musíme náš přístup otočit: naše hodnoty a vize podpořit informacemi, a na jejich základě lidem vyprávět příběhy a vzbudit emoce.

Klima jako jediné téma?

Jakkoli nás urgence tlačí k tomu, zaměřit veškerou pozornost na téma klimatu, musíme brát do úvahy i to, že společnost není v tomto tématu homogenní.

  • Neexistují jen dvě strany - popírači a příznivci. Existuje několik skupin s rozdílným vnímáním problému klimatu. Podle výzkumu univerzity Yale se jedná (v americkém kontextu) o šest skupin: 1) Vyděšení, 2) Zajímající se 3) Obezřetní 4) Nezajímající se 5) Pochybující 6) Odmítaví.
  • Podobně je to i u nás - a podle toho musíme téma podávat různými způsoby - od odborné debaty o konci uhlí a moderní energetice, přes každodenní řešení doslova hmatatelných problémů, jako je smog nebo sucho, až po "lidové" pojetí příběhů o mizejících druzích zvířat v naší krajině.
  • Vedle životního prostředí máme prostor už jen na jedno nebo maximálně dvě další prioritní témata. To musíe velmi dobře zvolit, energii do něj investovat rozumně a musíme si dávat prozor na plýtvání pozorností a zdroji v okrajových a nedůležitých tématech nebo v oblastech, ve kterých nemůžeme v zásadě nic změnit.

Hledání spojenců

Ke spojování demokratických stran dnes vyzývá kde kdo. Pro Zelené má ale smysl spolupracovat jen s těmi, kdo se chtějí aktivně podílet na řešení zásadního problu dneška: klimatické krizi.

  • Spolupráce musí mít obsah, na kterém se vzájemně shodneme. Spojovat se bez programu jen pro spojení samotné nedává smysl.
  • Nelze spolupracovat s těmi, kdo popírají klimatickou změnu jako zásadní problém dneška nebo odmítají přinášet řešení. Proti těm naopak budeme aktivně vystupovat.
  • Spojence musíme hledat i mimo řady "obvyklých podezřelých" - třeba v tématech bezpečnosti, ekonomiky nebo práce. V české realitě jsou často progresivní firmy, neziskovky nebo univerzity důležitějšími spojenci než většina zpátečnických politiků.

Komunikace a jazyk

Nelze dělat stále stejné věci a očekávat odlišné výsledky. Při komunikaci našich témat potřebujeme hledat nové cesty, jak lidi oslovovat.

  • Musí skončit dosavadní mentorování, které vede k maximalismu v nárocích na jednotlivce, stejně jako trvalá komunikace katastrofického pohledu na svět a na budoucnost.
  • Musíme předkládat pozitivní příběh o naší roli v záchraně planety, a záchraně prostředí, ve kterém sami nyní žijeme.
  • Jeho součástí je i to nejbližší lidské "životní prostředí", tedy způsob jak a kde bydlíme, co jíme a kde a za jakých podmínek vychováváme děti. Protože bez toho, aby lidem fungoval tento jejich "mikrokosmos", se planeta zachránit nedá.

Vnitřní fungování

Velkou část principů lepšího fungování strany jsme si definovali v procesu #konecstagnace. Jen se jich držet ale nestačí. Máme omezené zdroje a musíme jim přizpůsobit naše fungování - čím více času strávíme na interních problémech, tím méně jej budeme mít pro práci navenek.

  • Lepší interní komunikace podpořená fungujícími online nástroji
  • Lepší rozdělení kompetencí a vzájemná podpora - tak, aby se nikdo sám nevěnoval jen jedné oblasti a odpovědnost například za komunikaci, fundraising nebo členstvo byly sdílené. Politická práce tak s menší pravděpodobností povede k vyhoření.
  • Vedení strany si vybuduje širší výkonný tým na projektovou, politickou a komunikační činnost.
  • Méně ad-hoc přeskakování od tématu k tématu, více práce na vizi, plánu, komunikační strategii - a jejich naplňování a vyhodnocování.

Evropští spojenci

Nejsme sami. Jsme součástí stále úspěšnější rodiny European Green Party a na její podporu se můžeme spolehnout. Zelení v europarlamentu tvoří čtvrtou nejsilnější frakci, v mnoha zemích Evropy vládnou nebo jsou silnou opozicí, vedou velká města a všude mění život lidem k lepšímu. Čeští Zelení budou součástí této vlny.

  • Maximální spolupráce s frakcí Greens/EFA v Evropském parlamentu, například formou návštěv europoslanců a europoslankyň v Česku, společné komunikace témat nebo mediální a expertní podpory.
  • Výměna zkušeností s úspěšnými zelenými stranami v Německu, Rakousku, Polsku i jinde. Podpora a spolupráce s těmi, od kterých se můžeme hodně naučit.
  • Síťování a spolupráce našich lokálních politiků a političek s jejich protějšky v jiných zemích.

Nové tváře

O problémy životního prostředí se zajímá stále více lidí. Musíme dokázat oslovit ty nejaktivnější z nich a udělat participaci na zelené politice co nejjednodušší, například maximálním zjednodušením členství. Lidé nechtějí trávit čas na schůzích, lidé chtějí něco smysluplného dělat - spolu s dalšími lidmi, se kterými sdílí hodnoty a společný zájem.

  • Adresné výzvy konkrétním aktivním lidem, pro které Zelení doposd nebyli zajímaví, aby se přidali.
  • Spolupráce s lidmi, kteří mají kolem sebe existující "zeleně" smýšlející komunity.
  • Získávání podpory u influencerů a novinářů, zejména kvalitním obsahem, odborností a komunikací.
  • Promyslet způsob, jak být atraktivní pro mladé lidi - nejlépe přímo s nimi.

Spolupředsednictví

Zelení si volí po vzoru úspěšných stran v Evropě do vedení muže a ženu. Ten hlavní důvod zná každý z nás: na důležité věci v životě by člověk prostě neměl být sám. Důvodů pro spolupředsednictví je ale víc.

  • Nejsme za svoji funkci placeni, dvojice lídrů si tak může práci lépe rozdělit, přitom stále mít jasný profil a být vidět.
  • Nejsme strana jedné osobnosti. Pokud někomu nesedí jeden z dvojice, může mu být bližší ten druhý. Nebo ta druhá.
  • Rovnost žen a mužů pro nás není jen teoretická věta v programu, ale reálná praxe.
  • A umíme se domluvit, což se v dnešní polarizované době velmi hodí.
Zaujala vás tato vize? Pokud budete na zeleném sjezdu, budu rád za váš hlas. A nebo za vaši abídku pomoci! A pokud třeba vůbec nejste v Zelených, ale přesto chcete vědět, jak se budou věci vyvíjet, napište mi na email michal.berg@europeangreens.eu a zůstaneme v kontaktu.

Můj životopis

Současnost

Únor 2019 - současnost

S dítětem v domácnosti

Zůstat s dítětem doma je jedna z nejpodstatnějších zkušeností, kterou muž může v životě získat.

Duben 2018 - současnost

Člen předsednictva European Green Party

Jako jediný Čech jsem členem výkonného orgánu evropské politické strany. Mám tak možnost být velmi blízko aktuálního růstu zelených stran v mnoha zemích Evropy i v Evropském parlamentu.

Říjen 2014 - současnost

Zastupitel města Vsetína

Druhé volební období jsem zastupitelem menšího města v konzervativní části Česka. Přesto i zde se nám daří postupně prosazovat zelenou politiku - naposledy jsme dokázali zmobilizovat tisíce lidí a přesvědčit vedení města, aby odmítlo problematický projekt spalovny odpadů.

Leden 2017 - současnost

Autor blogu www.cestavlakem.cz

Mé články na nejrůznější témata můžete najít v mnoha médiích (odkazy najdete na www.michalberg.cz). Nejbližší je mi ale psaní o cestování vlakem na mém blogu.

Minulost

2000 - 2015

Podnikatel

Mám za sebou 15 let zkušeností podnikatele v oboru IT. Firma, kterou jsem spoluzaložil, měla v době, kdy jsem svůj podíl úspěšně prodal, přes 50 pracovníků a zakázky po celé Evropě.

2010 - 2016

Organizátor akcí

V letech 2010 – 2016 jsem jako první v Česku pořádal technologickou ne-konferenci Barcamp.cz. Aktuálně pomáhám přátelům s organizací kulturního festivalu Hradecký Slunovrat.

2014 - 2018

Člen předsednictva Zelených

Nepřicházím do neznámého prostředí, ve vedení Zelených jsem už působil. Po pauze chci využít to, co nás předchozí roky - včetně neúspěchu v nich - naučily.

2001 - 2012

Sportovní novinář

Jako novinář jsem dlouhodobě externě spolupracoval s nejrůznějšími médii v oblasti sportu. V sezoně 2006-2007 jsem působil jako tiskový mluvčí a media manager české hokejové reprezentace, kromě toho mám za sebou několik světových hokejových turnajů v roli novináře i člena organizačního týmu.

Můžete mě kontaktovat